Nenechte se napálit!

Na „výrobu“ drahokamu je potřeba v přírodě velmi dlouhý čas – postupná krystalizace v nitru matečných hornin si vyžádá tisíce let. Lidé jsou však vynalézaví a práci, kterou dělá příroda se snaží nahradit výrobou umělotin. Dnes dokážeme díky rychlému pokroku v chemii a fyzice většinu drahokamů skutečně vyrobit v laboratořích. U některých drahokamů je výroba relativně rychlá a levná, jiné přirůstají pomalu a jejich ceny míří opravdu vysoko.

Tvrdost je velmi důležitá

Z dovolených si můžete přinést domů nerosty různé tvrdosti. Minerály, jejichž tvrdost přesahuje tvrdost křemene, tedy sedmičku mají většinou ještě další zajímavé vlastnosti a nazýváme je proto drahokamy. Hlavně díky jejich tvrdosti jsou velmi dobře leštitelné. Ty nejtvrdší z nich pak dosahují tzv. „diamantového lesku“, který dodává broušeným kamenům jejich oslnivou krásu. Často bývají také průhledné nebo alespoň průsvitné.  Za drahokamy považujeme v první řadě diamant, dále drahokamové odrůdy korundu (rubín a safír), drahokamové beryly (smaragd, akvamarín, heliodor) a různobarevné topazy. Jako drahokamy se brousí i červené spinely a drahé opály.

Rubín                                         Smaragd

Pouhá sklíčka

Po čem touží většina lidí ze všeho nejvíce? Ze všeho nejvíce touží lidé po zisku. Největší zisk plyne z podvodu – investujete málo a získáte hodně. Falšování převzácných drahokamů se proto lidé věnují od pradávna. Nejstarší napodobeniny drahokamů vznikly díky objevu tavení skla. Přidá-li se do skleněné směsi nějaký z kovových oxidů, sklo získá zvláštní barvu a první falešný drahokam je na světě. Jako první ovládli tento technologický postup Egypťané. Během středověku byl zdokonalen způsob výroby tzv. „štrasu“ – skla, které má vysokou tvrdost a lesk. Štras barvený prostřednictvím nejrůznějších příměsí se užívá k jednoduchému imitování drahokamů dodnes. 

Pouhé sklo

Pravý rubín

Gemologie

Znamená odvětví mineralogie čili nauky o nerostech. Gemologové se zabývají minerály – drahokamy. Zajímá je: složení, vznik, krystalizace, tvrdost, lom, lesk, způsoby broušení atd. Díky technologickým pokrokům přibyla gemologům ještě další práce – zkoumají, které z drahých kamenů jsou pravé a vydávají pro ně osvědčení.

Ing. Jaroslav Jiránek z České gemologické laboratoře k tomu říká: „Dostatečnou zárukou pravosti diamantu by měla být účtenka od klenotníka. U starších šperků nebo u kamenů, které se užívají jako záruka při obchodních transakcích, by však měl být kámen doprovozen osvědčením.“

Jak poznat pravý drahokam?

Opět citace pana J. Jiránka z České gemologické laboratoře. 

,,Ostražitost je tedy skutečně na místě! Prvním krokem experta je odlišit imitaci – ať už sklem nebo podobným, ale levnějším kamenem. Tento krok však zvládne i začátečník – kombinace rozpoznání tvrdosti, hustoty a optických vlastností bývá pro padělek smrtelná. Uměle připravený kámen se však rozeznává hůře. Odborníci si proto musí vzít k ruce zvětšovací sklo – někdy stačí lupa, jindy je třeba užít silnějšího mikroskopu a bedlivě si prohlédnout povrch kamene. Tam jsou totiž nejsnadněji patrná cizí tělesa, která odborníci nazývají uzavřeniny. Může se jednat o drobné bublinky, kapičky nebo i krystalky jiných minerálů. Synteticky vyrobené kameny mají vždy jiné typy uzavřenin než kameny vzniklé přírodní cestou."